VŠEOBECNÁ DEKLARACE LIDSKÝCH PRÁV Úvod U vedomí toho, ze uznání prirozené dustojnosti a rovných a nezcizitelných práv clenu lidské rodiny je základem svobody, spravedlnosti a míru ve svete, ze zneuznání lidských práv a pohrdání jimi vedlo k barbarským cinum, urázejícím svedomí lidstva, a ze vybudování sveta, ve kterém lidé, zbavení strachu a nouze, se budou tešiti svobode projevu a presvedcení, bylo prohlášeno za nejvyšší cíl lidu, ze je nutné, aby lidská práva byla chránena zákonem, nemá-li být clovek donucen uchylovat se, kdyz vše ostatní selhalo, k odboji proti tyranii a útlaku, ze je nutné podporovat rozvoj prátelských vztahu mezi národy, ze lid Spojených národu zduraznil v Charte znovu svou víru v základní lidská práva, v dustojnost a hodnotu lidské osobnosti, v rovná práva muzu i zen a ze se rozhodl podporovat sociální pokrok a vytvorit lepší zivotní podmínky ve vetší svobode, ze clenské státy prevzaly závazek zajistit ve spolupráci s Organizací spojených národu všeobecné uznávání a zachovávání lidských práv a základních svobod a ze stejné chápání techto práv a svobod má nesmírný význam pro dokonalé splnení tohoto závazku, Valné shromázdení vyhlašuje tuto Všeobecnou deklaraci lidských práv jakozto spolecný cíl pro všechny národy a všechny státy za tím úcelem, aby se kazdý jednotlivec a kazdý orgán spolecnosti, maje tuto deklaraci stále na mysli, snazil vyucováním a výchovou rozšírit úctu k temto právum a svobodám azajistit postupnými opatreními vnitrostátními i mezinárodními jejich všeobecné a úcinné uznávání a zachovávání jak mezi lidem clenských státu samých, tak i mezi lidem území, jez jsou pod jejich pravomocí. Clánek 1 Všichni lidé rodí se svobodní a sobe rovní co do dustojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svedomím a mají spolu jednat v duchu bratrství. Clánek 2 Kazdý má všechna práva a všechny svobody, stanovené touto deklarací, bez jakéhokoli rozlišování, zejména podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, nábozenství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního puvodu, majetku, rodu nebo jiného postavení. Zádný rozdíl nebude dále cinen z duvodu politického, právního nebo mezinárodního postavení zeme nebo území, k nimz urcitá osoba prísluší, at jde o zemi nebo území nezávislé nebo pod porucenstvím, nesamosprávné nebo podrobené jakémukoli jinému omezení suverenity. Clánek 3 Kazdý má právo na zivot, svobodu a osobní bezpecnost. Clánek 4 Nikdo nesmí být drzen v otroctví nebo nevolnictví; všechny formy otroctví a obchodu s otroky jsou zakázány. Clánek 5 Nikdo nesmí být mucen nebo podrobován krutému, nelidskému nebo ponizujícímu zacházení nebo trestu. Clánek 6 Kazdý má právo na to, aby byla všude uznávána jeho právní osobnost. Clánek 7 Všichni jsou si pred zákonem rovni a mají právo na stejnou ochranu zákona bez jakéhokoli rozlišování. Všichni mají právo na stejnou ochranu proti jakékoli diskriminaci, která porušuje tuto deklaraci, a proti kazdému podnecování k takové diskriminaci. Clánek 8 Kazdý má právo, aby mu príslušné vnitrostátní soudy poskytly úcinnou ochranu proti cinum porušujícím základní práva, která jsou mu priznána ústavou nebo zákonem. Clánek 9 Nikdo nesmí být svévolne zatcen, drzen ve vazbe nebo vyhošten do vyhnanství. Clánek 10 Kazdý má úplne stejné právo, aby byl spravedlive a verejne vyslechnut nezávislým a nestranným soudem, který rozhoduje bud o jeho právech a povinnostech, nebo o jakémkoli trestním obvinení vzneseném proti nemu. Clánek 11 Kazdý, kdo je obvinen z trestného cinu, povazuje se za nevinného, dokud není zákonným postupem prokázána jeho vina ve verejném rízení, v nemz mu byly zajišteny veškeré moznosti obhajoby. Nikdo nesmí být odsouzen pro cin nebo opomenutí, které v dobe, kdy byly spáchány, nebyly trestné podle státního nebo mezinárodního práva. Rovnez nesmí být ulozen trest tezší, nez jakého bylo lze pouzít v dobe, kdy byl trestný cin spáchán. Clánek 12 Nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého zivota, do rodiny, domova nebo korespondence, ani útokum na svou cest a povest. Kazdý má právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahum nebo útokum. Clánek 13 Kazdý má právo volne se pohybovat a svobodne si volit bydlište uvnitr urcitého státu. Kazdý má právo opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní, a vrátit se do své zeme. Clánek 14 Kazdý má právo vyhledat si pred pronásledováním útocište v jiných zemích a pozívat tam azylu. Toto právo nelze uplatnit v prípade stíhání skutecne oduvodneného nepolitickými zlociny nebo ciny, které jsou v rozporu s cíli a zásadami Spojených národu. Clánek 15 Kazdý má právo na státní príslušnost. Nikdo nesmí být svévolne zbaven své státní príslušnosti ani práva svou státní príslušnost zmenit. Clánek 16 Muzi a zeny, jakmile dosáhnou plnoletosti, mají právo, bez jakéhokoli omezení z duvodu príslušnoti rasové, národnostní nebo nábozenské, uzavrít snatek a zalozit rodinu. Pokud jde o manzelství, mají za jeho trvání i pri jeho rozvázání stejná práva. Snatky mohou být uzavreny jen se svobodným a plným souhlasem nastávajících manzelu. Rodina je prirozenou a základní jednotkou spolecnosti a má nárok na ochranu ze strany spolecnosti a státu. Clánek 17 Kazdý má právo vlastnit majetek jak sám, tak spolu sjinými. Nikdo nesmí být svévolne zbaven svého majetku. Clánek 18 Kazdý má právo na svobodu myšlení, svedomí a nábozenství; toto právo zahrnuje v sobe i volnost zmenit své nábozenství nebo víru, jakoz i svobodu projevovat své nábozenství nebo víru, sám nebo spolecne s jinými, at verejne nebo soukrome, vyucováním, provádením nábozenských úkonu, bohosluzbou a zachováváním obradu. Clánek 19 Kazdý má právo na svobodu presvedcení a projevu; toto právo nepripouští, aby nekdo trpel újmu pro své presvedcení, a zahrnuje právo vyhledávat, príjímat a rozširovat informace a myšlenky jakýmikoli prostredky a bez ohledu na hranice. Clánek 20 Kazdému je zarucena svoboda pokojného shromazdování a sdruzování. Nikdo nesmí být nucen, aby byl clenem nejakého sdruzení. Clánek 21 Kazdý má právo, aby se úcastnil vlády své zeme prímo nebo prostrednictvím svobodne volených zástupcu. Kazdý má právo vstoupit za rovných podmínek do verejných sluzeb své zeme. Základem vládní moci budiz vule lidu; ta musí být vyjádrena správne provádenými volbami, které se mají konat v pravidelných obdobích na základe všeobecného arovného hlasovacího práva tajným hlasováním nebo jiným rovnocenným postupem, zabezpecujícím svobodu hlasování. Clánek 22 Kazdý clovek má jako clen spolecnosti právo na sociální zabezpecní a nárok na to, aby mu byla národním úsilím i mezinárodní soucinností a v souladu s organizací a s prostredky príslušného státu zajištena hospodárská, sociální a kulturní práva, nezbytná k jeho dustojnosti a k svobodnému rozvoji jeho osobnosti. Clánek 23 Kazdý má právo na práci, na svobodnou volbu zamestnání, na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky a na ochranu proti nezamestnanosti. Kazdý, bez jakéhokoli rozlišování, má nárok na stejný plat za stejnou práci. Kazdý pracující má právo na spravedlivou a uspokojivou odmenu, která by zajištovala jemu samému a jeho rodine zivobytí odpovídající lidské dustojnosti a která by byla doplnena, kdyby toho bylo treba, jinými prostredky sociální ochrany. Na ochranu svých zájmu má kazdý právo zakládat s jinými odborové organizace a pristupovat k nim. Clánek 24 Kazdý má právo na odpocinek a na zotavení, zejména také na rozumné vymezení pracovních hodin a na pravidelnou placenou dovolenou. Clánek 25 Kazdý má právo na takovou zivotní úroven, která by byla s to zajistit jeho zdraví a blahobyt i zdraví a blahobyt jeho rodiny, pocítajíc v to zejména výzivu, šatstvo, byt a lékarskou péci, jakoz i nezbytná sociální opatrení; má právo na zabezpecení v nezamestnanosti, v nemoci, pri nezpusobilosti k práci, pri ovdovení, ve stárí nebo v ostatních prípadech ztráty výdelecných mozností, nastalé v dusledku okolností nezávislých na jeho vuli. Materství a detství mají nárok na zvláštní péci a pomoc. Všechny deti, at manzelské nebo nemanzelské, pozívají stejné sociální ochrany. Clánek 26 Kazdý má právo na vzdelání. Vzdelání necht je bezplatné, alespon v pocátecních a základních stupních. Základní vzdelání je povinné. Technické a odborné vzdelání budiz všeobecne prístupné a rovnez vyšší vzdelání má být stejne prístupné všem podle schopností. Vzdelání má smerovat k plnému rozvoji lidské osobnosti a k posílení úcty k lidským právum a základním svobodám. Má napomáhat k vzájemnému porozumení, snášenlivosti a prátelství mezi všemi národy a všemi skupinami rasovými i nábozenskými, jakoz i k rozvoji cinnosti Spojených národu pro zachování míru. Rodice mají prednostní právo volit druh vzdelání pro své deti. Clánek 27 Kazdý má právo svobodne se úcastnit kulturního zivota spolecnosti, úzívat plodu umení a podílet se na vedeckém pokroku a jeho výtezcích. Kazdý má právo na ochranu morálních a materiálních zájmu, které vyplývají z jeho vedecké, literární nebo umelecké tvorby. Clánek 28 Kazdý má právo na to, aby vládl takový sociální a mezinárodní rád, ve kterém by práva a svobody stanovené v této deklaraci byly plne uplatneny. Clánek 29 Kazdý má povinnosti vuci spolecnosti, v níz jediné muze volne a plne rozvinout svou osobnost. Kazdý je pri výkonu svých práv a svobod podroben jen takovým omezením, která stanoví zákon výhradne za tím úcelem, aby bylo zajišteno uznávání a zachovávání práv asvobod ostatních a vyhoveno spravedlivým pozadavkum morálky, verejného porádku a obecného blaha v demokratické spolecnosti. Výkon techto práv a svobod nesmí být v zádném prípade v rozporu s cíli a zásadami Spojených národu. Clánek 30 Nic v této deklaraci nemuze být vykládáno jako by dávalo kterémukoli státu, kterékoli skupine nebo osobe jakékoli právo vyvíjet cinnost nebo dopouštet se cinu, které by smerovaly k potlacení nekterého z práv nebo nekteré ze svobod v této deklaraci uvedených.