Josef Váchal(23. 9. 1884 Milavč u Domažlic - 10. 5. 1969) byl typ mnohostranného umělce; spisovatel a básník, malíř, řezbář a především grafik a typograf: autor řady volných leptů, dřevorytů a linořezů, ilustrátor knih svých i jiných autorů a neúnavný kreslíř; kaligrafický písař, tvůrce vlastních písem a originálních knižních úprav, objevitel - mimo jiné - nové techniky barevného dřevorytu. Umělecká osobnost Josefa Váchala je výjimečná; jestliže ho kdysi kritika charakterizovala jako diabolika, extrémistu, heretika, vizionáře, exhibicionistu, ironického esoterika, misantropa či podivína, postihla tím pouze některé stránky Váchalovy jedinečné, rozporuplné a výlučné povahy. (pokračování) Jeho bezesporu nejznámějším dílem je Krvavý román aneb studie kulturně a literárně historická, kterýžto se dostal do povědomí díky filmovému zpracování. Byl dokončen v říjnu roku 1924 v počtu 17 exemplářů, jak je uvedeno v tiráži knihy. Stejně jako většinu svých děl i Krvavý román Váchal ryl přímo do dřevěných štočků, z nichž pak v počtu několika výtisků knihu sám vytiskl, svázal a vydal. Teprve na sklonku jeho života se začalo připravovat nové vydání Krvavého románu, jako společný podnik Odeonu a nakladatelství Kruh. Je to s podivem, ale kniha byla skutečně vydána (v tiráži je uveden rok 1970), i přes některé narážky na socialisty a komunisty, které se v textu objevují, a to v počtu 11 000 výtisků. Kolik z nich se skutečně dostalo ke čtenářům je otázkou. Skutečností však je, že dnes je možno se s tímto skutečně jedinečným dílem seznámit celkem snadno. Buď prostřednictvím knihovny (například v brněnské knihovně Jiřího Mahena mají vydání z roku 1970) nebo si ji půjčit od známého. Nakladatelství Paseka totiž roku 1990 začalo vydávat knihy Josefa Váchala a Krvavý román byl první v řadě. Toto třetí vydání bylo provedeno fotoreprintem, mělo 40 000 výtisků a dalo se koupit celkem snadno i v pozdějších letech (což vzhledem k nákladu neudiví). Pro zájemce uvádím alespoň malou ukázku z počátku knihy, kde Váchal obhajuje právo "krváku" být součástí literárniho dědictví. Předmluva k čtenáři Ujímaje se této trochu nevděčné práce, o tak zvaných "odpadcích" české literatury psáti, připomínám, že neděje se tak pro nějakou kratochvíli čtenářů, leč z důvodů, re- habilitovati tento druh tvorby románové, očis- titi jej od nánosu předsudků a ukázati na ve- liký význam krvavých románů v našem náro- dě, jakož i vyzvednouti a zdůrazniti vysoké i důležité hodnoty mravní utajené v těchto pro- skribovaných zjevech písemnictví. Literární profesionálové ovšem se nepotěší touto mojí užitečnou nad výsost prací: neboť jednak nepřijde jim tato studie ani do ruky a na vědomí, jednak též z důvodů, že k podob- ným spodinám literatury neklesl nikdy jich o- rlí let, a tudíž zájem o věc jim chybí. Kromě toho, že spálili sami za sebou mos- ty, vyřazováním krváků z knihoven, a tudíž z nich většinu již znáti dnes nemohou, součas- ní knih pitvatelé raději k současným než-li ku dávno odbytým a přežilým obluzeninám svojí pozornost obracejí. Též namítnouti mohou, že pro krátký ods- tup časový ničeho z podobné literatury kultu- rně získati nemohou. Nebo odbydou podobně tazatele, pravíce, že podobný brak, nejčastěji pro zisk a obohacení nakladatele, nekonečně roztáhnutý, vydáván jenom byl, a že nic kla- dného a užitečného dobýti z něj nelze. Úkolem této knihy jest, přesvědčiti podob- né povýšence o pravém opaku jejich tvrzení; opraviti jejich názor v této věci, namnoze po- chodící z nevědomosti a vsugerovaného pře- dsudku, jakož i vyvrátiti všeobecně nesprávné mínění veřejnosti, o tomto domnělém literár- ním beylí. Je zajímavo, proč nářek nad špatnou čet- neutuchá ani dnes, kdy krvavé romány se ví- ce (aneb jen velmi zřídka) nevydávají; či de- tektivky, Bufalobilky a indiánky nahradily do- konale snad a převýšily svou bezceností vše- chen literární šmejd, před léty vydávaný? Slýchám často z úst horlivých čtenářů, kte- ří během let, kde co českého bylo, všechno přečetli, (a tudíž jejich hlas i větší váhu má, než nějakého usebrance, který za celý život svůj nejvýše Hraběte Monte Christa a Herlo- še si přečet, dnes však z dopuštění politické konjunktury někde v osvětové, umravňující ko- misi sedí, nebo literárního floutka, vysedáva- jícího nad slepeninami a násilnými bezducho- stmi současných sociálních neb dekadentních literátů) stesk, nad nezajímavou, nezáživnou a bez tendence neb morálky, současnou če- skou knihou; říkávají : "Tyhle dnešní knihy čísti, aby za trest bylo! Nic napínavého, cit rozechvívajícího neb rozum uspokojujícího, v nich není - lidé tam popisovaní jsou vylože- nými mrzáky těla a ducha, úpícími pod cho- mouty školou a společnosti jim nabiflovaný- mi, jako je láska k lidem a společnosti, Bo- hu a vlasti, úcta k minulosti a národu - ne- mají jiného účelu, než líčiti vlastní, zubože- ný a nemorální, duševní stav autorův, pod pláštěm jednajících osob. - Oč bývaly lepší, pro svoji životní sílu a skutečnost, romány pro lid, před léty vydávané, nazývané krvá- ky; to bývalo jiné počtení!" Je mnoho pravdy v těchto slovech! Bohužel, dnes většina podobných románů zůstává naší generaci neznáma i dle jména; málo kdo již dnes ví, co znamenala jména: Bambas, Born, Rubinstein a Hynek; a přec kolika zajímavých knih, hojněji než Jirásko- va díla čtených, jsou tito mužové původci! Mnozí z čtenářů v svém mládí přečetli se zájmem jistě nějakého: Marino Marinelliho, Rosu Šandora nebo Krvavého Benedu, by- li to jistě také pánové Šalda a Arne Novák: proč nesníží se na chvíli z oblak své vyso- kosti a nenapíší studi o lidovém románě do let devadesátých, dnes málo známém? Z toho plyne neobyčejně jasně naprostá a důležitá potřeba většího zájmu, obírati se i li- teraturou úpadkovou, najmě romány pro lid, do let devadesátých vydávaných. Známo, jaké poklady těží moderní věda z odpadků uložených na smetištích; co tedy je- ště krásy a pravdy nezužitkováno a utajeno zůstává v krvavých románech, zatracených různými moralisty a osvětáři! Upozorniti a vyzvednouti mravní hodnotu romá- nu krvavého, obhájiti existenci téhož a udržeti jej stejně oprávněným býti roveň literatuře ostatní, je úkolem této knihy. * Krvavý román jeho vymezení a povaha (úryvek) ... Nevinné a cudné dívky, o jakých se zhusta v krvavých románech jednalo, více neexistují v současné tvorbě: ctnost jejich by neobstála v řadě zkoušek a utrpení, kterými jim bylo p- rocházeti, by na konec, v sešitu 120tém, sta- ly se manželkami hrabat a vévodů, nebo hr- dině skončily svůj život s milovaným loupež- níkem. V přítomné literatuře nemají dívky příčin a příležitosti podjímati se tak nehorázných neb romantických zkoušek; dojdou štěstí i s oby- čejným pitomcem, má-li jen dobré postavení, neb socialistickou legitimaci v kapse. Jsou sice, pravda, čestné výjímky, že se i chudá dívka dobře vdá, zejména na venkově, jak to ve svých románech krásně líčí O. Fastrová nebo Bohumil Zahradník Brodský; je však p- ravděpodobno, že jsou uplaceni od vlády, aby takovým optimistickým způsobem psali, k utv- rzení důvěry čtenářů ve vítězství spravedlivé věci. Jindy svedl-li nějaký chlípník nevinnou pan- nu, nechal autor podobného románu k vůli ta- kovému činu vyrukovati jednomu stu osob, k- teré do padesátého sešitu dotyčného románu napáchaly dva tucty vražd, příčinou tohoto sve- dení; dnes skončí to i v nejroztahanější knize bez obětí, buď smírem neb alimenty, či nejt- ragičtěji nanejvýše třemi životy. ... Copyright (c) 1997 Michael Jedelský poslední změna: 5.4.1997